Církev československá husitská ve Vratimově

„Běda tomu...!“

24.02.2016 20:41

   „Běda tomu, skrze koho pohoršení přichází!“
P. J. Kristus

Tento varovný výrok našeho jediného a skutečného Pána a Spasitele nemůže nevytanout na mysli naprosto každému, kdo byť jen letmo zaslechl cokoliv o tak zvaných „vratimovských událostech či vratimovských vánocích 2015“. Toto smutné konstatování v sobě obsahuje fakt, jak snadno a rychle a zároveň nevratně a nezvratně se mohou mezilidské vztahy pokazit, vyhrotit a ve své podstatě vlastně jaksi zcela vymizet. To je velmi varovné a chci věřit, že i velmi poučné. A dovolím si tvrdit, že to prostě musí být poučné, jinak by nemělo smysl pokoušet se jakkoliv pokračovat; bez poučení by totiž jakýkoliv pokus o cokoliv nikam nevedl a nic dobrého by nepřinesl, leda další zmařenou šanci na nápravu a zklamání a také ono pohoršení, před nímž nás Pán tak jasně a jistě ne bezdůvodně, varuje.

Je jasné, že Náboženská obec CČSH ve Vratimově je na křižovatce, z níž vedou pouze dvě cesty a žádná třetí. Je bez jakékoliv diskuze, že nelze nic vracet do jakýchsi, původních kolejí, protože právě na nich došlo k onomu nepřijatelnému vykolejení. Jedna cesta, poměrně krátká a snadná vede ke zrušení náboženské obce a to různou formou. K tomu diecézní zmocněnec a administrující farář nikoho třetího nepotřebují. Mnozí mimo Vratimov této cestě fandí a jaksi s ní i počítají. Druhá cesta je náročná a podstatně delší, vede k obnově náboženské obce, jakožto místní malé církve Kristovy, málokdo tomu fandí a téměř nikdo to ani neočekává či si to snad ani jaksi nedovede představit.

Já jako váš zmocněnec diecézní rady, váš nový statutární zástupce, který plně nahradil rozpuštěnou radu starších Náboženské obce CČSH ve Vratimově, jsem jednoznačně toho názoru, že bychom se společně měli vydat onou delší nelehkou cestou obnovy, které tak mnozí nevěří a vlastně si ji ani příliš nepřejí, což má také racionální jádro, kterým je dostupnost velmi omezených financí pro ostatní obce, které by se tak snadno zbavili jednoho „konkurenta – hladového krku“.  Sám jsem po kratší úvaze požádal o ustanovení zmocněncem, protože se mi zdá nemístné rušit či slučovat tak významnou náboženskou obec s někým jiným. Vedla mě k tomu nikoliv nějaká nepodložená domněnka, ale osobně zažitá zkušenost, když jsem měl tu možnost zapojit se, téměř nahodile, do jednání směřujících k úspěšné opravě střechy. To celé na mě velmi kladně zapůsobilo, a nyní je to také zdrojem mé a věřím, že i naší společné naděje, že se nám dílo obnovy přeci jen podaří.

Pevně věřím, že nedorozumění a z nich plynoucí přepjaté reakce, jsou věcí minulosti, a že se již nebudou opakovat. Je zbytečné komukoliv kamkoliv cokoliv psát, protože naše záležitosti si můžeme úspěšně a trvale vyřešit jenom my sami – my sami! Tedy bez policie, cizích osob, ale bohužel i bez příkladů z minulosti, neb ty byly poplatné své době, nikoliv naší. Budeme spíš mít pouze jen to, co si nejprve vymodlíme u našeho jediného Pána a po té poctivě uvedeme vlastní prací v život v bratrské svornosti vedené Duchem Kristovým, naším jediným spolehlivým ukazatelem ku lásce Boží a z ní plynoucí a jí podřízené pravdě – či spíše Pravdě – „Pravdě Páně, kteráž vždycky zvítězí, i když na čas umlčena bývá“.

Z praktických důvodů je ustanovena farářka, která je zároveň vikářkou, jako druhý statutární zástupce náboženské obce – sestra Mgr. Gabriela Bjolková ze Staré Bělé. Avšak bohoslužby a jiné duchovenské úkony budou vykonávat střídavě jiní duchovní; je tomu tak proto, že zatím nemá nikdo zájem o trvalejší angažmá na inkriminovaném místě, čemuž se v daném kontextu nelze divit. Oním střídáním je zaručeno to, že se budou šířit dobré zprávy o nápravě poměrů, nebo bude alespoň dost důvěryhodných svědků, měl-li by snad, nedej Bůh, platit opak. I zde připomínám, a to důrazně, že se musíme modlit za to, aby nám Pán dal svého pastýře. Nebudeme-li se modlit, nedá a náboženská obec zanikne; budeme-li se modlit špatně, laxně a neupřímně, pak z důvodu vyšší pedagogiky dostaneme faráře špatného, laxního a neupřímného a náboženská obec časem …….., ale to už znáte. Jistě, diecézní rada, biskup a ústřední rada a patriarcha mohou určit, schválit a ustanovit faráře, či farářku, ale jenom dost těžko pastýře Kristova stáda. To, aby se z faráře s dekretem, stal pastýř s láskou, musí učinit sám Pán a to na základě vaší vlastní lásky bratři a sestry, kterou Pánu za tím účelem dobrovolně a rádi odevzdáte, bez té to nepůjde a pouhé samotné modlitby by nestačily!

A nyní pár praktičtějších sdělení. Na základě rozhodnutí diecézní rady, které je již po dávno uplynulé odvolací lhůtě nezvratné, klíče od sboru má pouze administrující farářka, která je půjčuje konkrétně sloužícím duchovním, kteří je nesmějí půjčovat nikomu. Druhé klíče na základě téhož mám já, co by zmocněnec a jelikož nikdy nikomu nic nedaruji, ani nepůjčuji, tak je zbytečné psát další slova… Po Velikonocích se pokusíme svolat shromáždění náboženské obce, aby navrhlo kandidáty na členy nové rady starších, a bude-li dostatečně reprezentativní, což společně posoudíme na místě, proběhne i volba těchto členů oním shromážděním. Pokud se výše uvedené nezdaří, bude další pokus po letních prázdninách v září. Já však věřím, že se vše s Boží pomocí zdaří ať na první či na druhý pokus.

A na závěr chci již nyní důrazně varovat před následujícím jevem. Já se na spolupráci s vámi vážení bratři a vážené sestry skutečně těším, rozhodně mě nic nenutí, abych vám to psal, kdyby tomu tak skutečně nebylo; Jsem na rozdíl od mnohých pevně přesvědčen, že se nám naše dílo společně dobře zdaří. A právě tehdy se objeví leckdo, kdo bude mít najednou zájem u vás zůstat a začne sladce tvrdit, jak vás teprve teď poznal a jak už vůbec nevěří tomu, co se dříve říkalo, pozor na to, leckdo bude chtít přilepšení tu k důchodu, tu pro děti atd. Ale jak to, že takovýto najednou schopný člověk není dost zaměstnán svou vlastní a jistě vzkvétající obcí?  Přijít se světácky vyhrnutými rukávy k hotovému s vemlouvavými slovy a přihlouplým výrazem v obličeji umí opravdu ale úplně každý. K tomu není třeba ani dekretů, ani talárů, ani titulů z univerzit ani svěcení. Právě tehdy se modlete, aby vám dal Pán pastýře s Láskou a ne nájemníka s nastaveným měšcem na zisk, který uteče při prvním setkání s „vlkem cenícím zuby na svěřené mu stádo“. V případě, že si nevymodlíte toho pravého, ale sladce se vám vemluví nepravý, či nepravá, pak víte, co časem nastane, nebudu to opět psát….. 

Tímto vás všechny srdečně zdravím a těším se na postupné setkávání s vámi.          

Mgr. et Mgr. Milan Koplík
zmocněnec diecézní rady                            

 

V Olomouci dne 5. 2. 2016

 

 

© 2014 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si web zdarma!Webnode